Pojďme se společně ve druhé části mé volné biografie (ostatní najdeš v odkazech pod článkem) podívat na zoubek fine art a fantasy stylu. Dozvíš se, jak jsem se přesně k němu dostala, jak se v nich zorientovat a co který přesně znamená.
Oba styly – fine art i fantasy – mají v mém srdci svoje místo. A není to jen o „hezkých fotkách“. Je to o pocitu, o náladě, o příběhu. O tom, co obraz vyvolává. Tahle cesta nevznikla přes noc. A my tomu teď celému trošku odhrneme pokličku.
Portrétní fotografka? A co dál?
V předchozím článku (odkaz pod článkem) jsme se společně podívali na to, jak jsem s focením začínala a co případně můžeš dělat, pokud se chceš stát fotografem, a přitom jsi to nikdy nikde nestudoval(a). Zaznělo tam i to, že můj poslední návrat k focení proběhl v době, kdy jsem byla na mateřské. A také, že je důležité si jako fotograf uvědomit svůj směr. A jak jsem to měla já?
Fáze 1 – fotím „vše, co se hýbe“
A tohle přesně bylo období, kdy tohle uvědomění proběhlo u mě. Prvotní záměr byl ten, že jsem chtěla hlavně fotit svoje děti (to se úplně dobře nenaplnilo). Bylo to období, kdy jsem fotila všechno možné. Autoportréty, různorodá zátiší, pseudoumělecké fotky detailů věcí, čmeláky na zahradě.
Jenže moment, takové fotky jsem fotila vždycky. Nuda.
Fáze 2 – první tušení, kam mě srdce táhne
A pak to přišlo. V podstatě ten směr byl ve mně vždycky. Vždycky jsem byla nasměrovaná spíš dovnitř než ven. Vždycky jsem měla bohatý vnitřní svět ve své hlavě, který jsem viděla jen já a který se neustále chtěl drát nějak ven. V té době jsem asi 10 let tančila a naprosto propadla tanečnímu stylu tribal fusion (ten jsem posléze i vyučovala a vedla taneční skupinu Bellatrix).
Tenhle taneční styl měl spíš takový undergroundový charakter a potkávala jsem díky němu hodně zajímavých lidí. Většinou to měli podobně, líbily se jim věci, které také pocházely „odjinud“ než z každodenního života. Gothic, steampunk, vaudeville, pin up, historie. Potkávala jsem se s různými dalšími tanečnicemi a performery a performerkami. Já sama začínala tančit jako orientální tanečnice, a fotila jsem i modelku na zavěšené obruči či se šálou (zavěšenou taktéž u stropu), znám některé burlesky a před objektivem jsem měla už i drag queen.
Kdo se pak může divit tomu, že moje kompletní portfolio pak vypadá, jak vypadá?
Fáze 3 – Portréty, ale ne ledajaké
Ty začátky byly docela snadné. Mě různé stylizace lákaly a kolem mě bylo spousta lidí, kteří chtěli fotky a měli kostýmy. Win-win. Jako první jsem sáhla po dlouholeté kamarádce Valerii, tehdejší člence mé taneční skupiny a šlo se na to. Tohle bylo moje úplně první stylizované portrétní focení. Proběhlo na sklonku roku 2017. Od té doby jsme spolu fotily hodněkrát a ráda ji zvu jako modelku i na svůj workshop pro fotografy. A od jara 2018 jsem začala fotit stylizace jednu za druhou. Bylo jasno.
Mám ráda rozličná témata, ale nakonec se ten hlavní směr, hlavně i kvůli poptávce, ustálil hlavně na fine art a fantasy. I tak si ráda nafotím i cokoliv dalšího, pokud to stále zůstane stylizace. Konečně to vypadá, že mám možnost alespoň část roku používat i vnitřní prostor, proto doufám, že i svou nabídku rozšířím i ateliérovým směrem. Láká mě styl ala hvězdy stříbrného plátna, Hollywood Glamour, komixový Sin City styl a celkově Film Noir styl portrétů. Uvidíme, co budoucnost přinese.
Proč zrovna fine art a fantasy styl?
Jak už zmiňuji výše, má aktuální hlavní nabídka se vykrystalizovala na fine art a/nebo fantasy styl. Ta tendence k fantasy světům, snovým příběhům, všemu, co se vymyká každodennosti. Té je přece kolem nás i tak dost. A odtud byl pak už jenom krůček ke stylizovaným portrétům různých žánrů. Vnitřní touha stát se něčím jiným, cítit se jinak než každodenně. Fotit věci, které nevycházejí ze světa okolo, nýbrž ze světa, který existuje někde uvnitř. Fine art i fantasy mají k tomuhle opravdu blízko.
S rukou v ruce s tímto šel i fakt, že mě retušování fotek baví, upřednostňuji větší míru retuše portrétů a důkladnější zpracování. A tohle přesně i oba směry vyžadují. Já jsem opustila technický obor, dva tituly a vrhla se po hlavě do focení portrétů, které existují za hranicí každodennosti.
V mé tvorbě se prolínají oba tyto směry. Práce s portréty a postavami je hodně rozmanitá. V jednom setu lze vytvořit krásný fantasy portrét, vyjádřit emoci, vymyslet si příběh. Nebo se dostat i někam, kde se pozorovatel sám zamyslí nad smyslem fotky a postava na něm zobrazená spíše zahraje svou roli, než aby šlo primárně o ni.
Pro mě v tuto chvíli není úplně důležité vše správně zaškatulkovat.
Mnohem důležitější je si to celé raději užít.
Jaký je mezi fantasy a fine art stylem rozdíl?
A tady začíná ten podraz. Já jsem se sama snažila najít tu hraniční linii mezi styly fantasy a fine art, ale ona nakreslit nelze. A vysvětlím ti i proč.
Styl fine art totiž nemluví o tématu, ale o formě zpracování. A fantasy je svým charakterem téma, obsah. Tím pádem se nebavíme o „hruškách a jablkách“. Protože fantasy je spíše jablko a fine art by se dal charakterizovat jako bedna na ovoce. A jak to pak chceš srovnat? Pokud tomu chceš přijít na kloub ještě detailněji, určitě se podívej na stránky pod tlačítky níže na jednotlivé styly. A my si tady trochu rozvedeme ty kombinace.
Jak to tedy s fine art a fantasy vlastně je?
Může se totiž stát, že zachytíme fantasy téma. A můžeme jej uchopit jako umělecký obraz formou fine art zpracování. Ale stejně dobře můžeš vyfotit i fantasy téma formou reportáže z nějakého larpu. Na druhou stranu můžeš vyfotit fotku, která vypadá jako obraz starých mistrů a není v něm ani špetka fantasy tématu. Už si rozumíme?
Já fine art zpracování miluju, takže mé fotky mají ten nadčasový vzhled asi téměř vždycky a je jedno, jestli fotím fantasy téma, těhulku, nebo klientku se zvířetem (což také může mít vynikající fantasy tématiku), muže či dítě. Vždycky se snažím najít tam ten přesah, ten umělecký vzhled, tu stylizaci, téma, emoci či příběh.
Fantasy vizuálně zpracovává fantasy postavy a tématiku a vtáhne nás svým obsahem do vzdálených světů. V tomhle stylu se setkáš s elfkami (viz elfka výše), čarodějkami a dalšími fantazijními postavami zasazenými do prostředí, která k nim apriori patří. Zde je elfka ve fine art zpracování.
Fine art není tolik o tématu, jako spíš o snaze ztvárnit svou postavu uměleckou formou, často hodně idealizovaným a aranžovaným způsobem. Je zde snaha zachytit spíše krásu a idealizovanou představu. Formou se často přibližuje obrazu (viz dáma s orchidejí výše). Zde je typické fine art zpracování bez fantasy tématu.
Jak to vypadá v zákulisí takových focení?
Pokud se podíváš na tohle zákulisní video, uvidíš typické fine art zpracování. Zatímco fantasy tématika tady není až tak dominantní. Přesto by se tyto ženské portréty v šatech v přírodě daly označit i jako fantasy, speciálně, pokud je na scéně i nějaká ta korunka či velký headpiece. Je tohle fantasy? Mně se neptejte…
A když je fotograf šikovný, tak se mu do takového portrétu podaří zachytit i nějakou myšlenku či emoci.
Pokud bych měla vybrat nějaké typické zákulisní video pro fantasy styl, tak bych určitě vybrala tohle, kde je vidět focení na upírské téma. Oproti předchozímu videu je vidět, že tohle focení má už pevné téma s fantasy postavou a v mém provedení je zde fine art zpracování také přítomno. Tenhle set jsme fotily také s Valerií, protože upír je jedním z témat její nabídky vystoupení:
Je to už jasnější? Pokud se ale podíváš na tahle videa a oba odkazy výše (fotek je tam dost), pak si myslím, že by mělo.
Jak poznáš, že jsou tohle styly pro tebe?
Možná si právě kladeš otázku, jestli by se něco takového líbilo i tobě. Možná toužíš po fotografiích, které tady lze vidět. Možná si zkus odpovědět na tyhle otázky:
- Láká tě třeba fantasy styl, chceš se stát nějkou fantasy postavou?
- Líbí se ti důraz na příběh, atmosféru a v podstatě, jak to celé vypadá?
- Líbí se ti umělecké zpracování, které stojí za to vytisknout na obraz?
Případně se mi ozvi a můžeme to spolu probrat. Pokud chceš oba styly ještě pořádně prozkoumat, použij některé z tlačítek:
Ostatní díly mé (nejenom) fotografické biografie:
1. Díl – článek o tom, jak se stát fotografem, i když na to nemáš školu.
3. Díl – článek o tom, jak jsem se dostala od focení k online kurzům.
Více o fotografce
Jmenuji se Hanna Wimmer a stojím na pomezí dvou světů – abstraktního vnímání a technického zpracování.
Fotografie vyžaduje umění tyhle dva světy propojit. Jen tak může vzniknout fotografie, která formou i obsahem dokáže upoutat. A já tímhle způsobem tvořím, ať už fotím portrét, upravuji fotografii nebo učím základy focení. Přečti si o mně víc.