Byli jsme tam všichni. Máš foťák, chuť tvořit… ale když si ho vezmeš do ruky, nevíš, kde začít? Tvoje fotky vypadají jako momentky, ať se snažíš jakkoliv? Slova jako ISO, clona, kompozice ti nic neříkají, nebo jenom matně, ale tušíš, že bys je měl(a) znát? Nejsi v tom sám/sama. Každý začínající fotograf tímhle zmatkem prochází. Nevíš, kde máš začít. Jen tušíš, kam chceš dojít a máš velkou chuť něco fotit.
Tenhle článek je tvoje mapa. Ukáže ti 9 základních oblastí, které je dobré (nutné) jako fotograf(ka) zvládnout, když chceš opravdu začít fotit a posunout své fotky na naprosto jiný level.
V článku se dozvíš:
- Nauč se ovládat svůj foťák
- Poloautomat nebo manuál?
- Co znát, než začneš kupovat foto výbavu?
- Co tě možná v souvislosti s kompozicí nenapadlo…
- Nad čím začínající fotografové vůbec nepřemýšlí
- Jak doťuknout fotku, kde ji potřebuješ mít
- Jak najít svůj fotografický styl
- Vždycky je kam jít dál
- Bez praxe to nepůjde
- To nejdůležitější na závěr
1. Nauč se ovládat svůj foťák
Focení je jako vaření. Můžeš si v mikrovlnce ohřát hotovku nebo si vybrat vlastní ingredience a uvařit si něco, co máš opravdu rád(a). Chápu, že první varianta ti uspoří čas, ale u focení nám o tohle zas tak primárně asi nejde, nebo ano? Tím pádem, než začneš, musíš znát, co tvůj foťák umí. Musíš tomu rozumět a vědět, kdy je výhodnější co použít, případně jak.
Nemusíš znát úplně všechno. Ale pár klíčových tlačítek a funkcí bys měl(a) mít v malíku, pro začátek alespoň ty, co jsou v základním quick menu:
- Nauč se přepínat režimy focení (auto, poloautomat, manuál).
- Nauč se jak správně ostřit (a kdy je který typ lepší) – ať už bodový vs plošnější režim, ale taky jednorázové vs kontinuální snímání.
- Nezapomeň se naučit, jak funguje vyvážení bílé, raw vs jpeg, expozimetr a věci kolem expozičního trojúhelníku.
Měl(a) bys vědět o čem jsou, jak je nastavovat a kdy je výhodné je mít nastavené určitým způsobem. Tohle je naprostý základ, který bys měl(a) umět vysypat z hlavy, když chceš umět dobře fotit.
Ze své zkušenosti z kurzů vím, že spousta začátečníků má foťák několik měsíců (nebo se jim naopak doma válí už dlouho). A raději fotí na (polo)automat, protože manuál (ten tištěný) je pro ně spíš cizojazyčná kniha kouzel než praktický pomocník. Chápu. Jsou v něm sice všechny informace, ale vůbec není napsaný způsobem, kterému by běžný člověk rozuměl.
Tady ti doporučím dvě věci:
- Delší cesta: neboj se mačkat čudlíky a zkoušet, co se stane. Praktický pokus a omyl tě často naučí víc než deset stránek textu (ano, strávíš nad tím docela dost času, tohle je o prioritách).
- Kratší cesta: Najdi si kurz, kde ti někdo srozumitelně vysvětlí základní funkce. Já jeden takový právě dodělávám. Pokud chceš být mezi prvními, kdo se o něm dozví, nech mi na sebe e-mail (formulář najdeš na spodku článku). Dám ti pak vědět.
2. (Polo)automat nebo manuál? Převezmi kontrolu nad svými fotkami
Jak začít fotit, když se ti při slově „manuál“ ježí chlupy? Nejsi sám. Většina začátečníků si pod tím představí něco složitého, technického a trochu děsivého. A tak zůstávají v bezpečí automatu. Nebo aspoň u poloautomatu, protože tam máš přece „aspoň něco pod kontrolou“, že?
Víš ty co? Jestli chceš fotit dobře a kreativně, automat ti moc nepomůže. I když přiznávám, že tu a tam může být focení na poloautomat výhodnější než na manuál. Nicméně, na plný automat rovnou zapomeň, pokud to myslíš s focením vážně.
Poloautomat – něco mezi „já fotím“ a „foťák to zvládne“
Poloautomatické režimy jako priorita clony nebo priorita času ti dávají část kontroly, ale zbytek necháváš na foťáku. A ten může být někdy dost tvrdohlavý.
V běžných světelných podmínkách to může fungovat. Ale jakmile se situace zkomplikuje:
- focení proti světlu,
- tmavá scéna s jednou o dost světlejší oblastí,
- focení hodně rychlého pohybu,
- kombinace výraznějšího stínu a světla,
…tak je zle. Foťák neví, co je důležité, a nastaví to tak nějak „akorát“. Ty pak fotku (nebo celou sadu) zachraňuješ v postprodukci, nebo rovnou posíláš do koše.
Pokud si navíc u poloautomatu ručně koriguješ expozici, děláš vlastně stejný počet kroků jako při focení na manuál. Jediný rozdíl? Foťák ti do toho kecá.
Manuál – tvoje fotky, tvoje pravidla
Manuál. Jaké emoce tohle slovo vyvolává v tobě? Děs a hrůzu? Pokud ano, je to jen tím, že mu nerozumíš. To věci, kterým nerozumíme, dělají. Ale ve skutečnosti je to nejrychlejší cesta k tomu, jak se naučit fotit dobře.
Manuál ti dává možnost vědomě ovlivnit všechny tři parametry – clonu, čas i ISO – a tím pádem naprostou kontrolu nad tím, jak tvá fotka vypadá. Jak spolu tyhle tři věci souvisejí a jak se vzájemně ovlivňují, popisuje expoziční trojúhelník.
Manuál tě donutí jim plně porozumět. Pochopíš daleko lépe i souvislosti okolo a dá ti to ve výsledku i lepší kreativní možnosti, než když jenom tušíš, jak to asi funguje. Protože tady jde hlavně o ty fotky, co z foťáku lezou, na prvním místě. Jak můžeš mít skvělé fotky, když stále plně nerozumíš, co se ve foťáku děje?
Někdy začátečníky odradí představa, že manuál musejí před každým zmáčknutím spoušti nastavovat znovu. Ale není to tak. Pokud máš spíš statický typ scény (světelně se tam příliš nemění), tak s jedním nastavením vydržíš někdy i docela dlouho. Jak se asi upravují fotky, kdy foťák počítá expozici při každé fotce znovu a znovu?
Navíc pokud chceš někdy fotit v ateliéru, s bleskem nebo umělým světlem, manuálu se stejně nevyhneš. A čím dřív se naučíš, jak fotit v manuálním režimu, tím dřív začneš tvořit fotky podle sebe. Ne podle toho, jak ho někdo cizí naprogramoval.
3. Neutrácej za foto výbavu, dokud nevíš, co chceš fotit
Když začínáš, je naprosto v pořádku fotit „všechno, co se hýbe“. Děti, výlet, talíř s večeří, psa na gauči i západ slunce nad sídlištěm. Zkoušíš, hledáš, testuješ, co ti sedne. Tohle je důležitá součást procesu. Ale časem se to začne měnit. Začneš poznávat, co tě baví víc. Kam tě srdce táhne. A když tenhle moment přijde, je čas se zamyslet nad foto výbavou.
Spousta lidí to dělá opačně. Nakoupí techniku, protože byla ve slevě nebo že Béďa odvedle má to stejné a je moc spokojený. Nebo, že to doporučovali na fóru. A pak zjistí, že tuhle úplně nevyužije. Nebo že jim nevyhovuje. Proto říkám:
- Uvědom si, co chceš fotit. Pokud jsi ve fázi, že vysypeš z rukávu 5 různých věcí, tak jsi ještě nedospěl(a) do tohoto bodu a ještě počkej. Jak chceš fotit krásné fotky s univerzálním seťákem? Jak chceš něco nového kupovat, když nevíš na jaké focení? Počkej, až ti dojde, jestli vyhraje čmelák na květině nebo sousedovic Mařena.
- Výbavu řeš, až když to zjistíš. Mezitím za foto výbavu moc neutrácej. Je úplně v pohodě si to vyjasňovat s tím, co se ti už válí doma.
Foťák není GPSka – směr musíš znát ty
Jakmile se ti to začne rýsovat, třeba, že tě baví portréty, začne být výběr výbavy mnohem konkrétnější. Ale i tak to zkus ještě víc specifikovat: jaké portréty, kde chci fotit (vevnitř, venku), i to může dost ovlivnit výběr. A co je ještě lepší? Že to začne dávat o dost větší smysl.
Zpětně vidím, že by mi pomohlo, kdybych se dřív víc vzdělala v tom, jak technika funguje. Jaké jsou k dispozici typy objektivů, co který umí lépe a jak jejich optika přímo ovlivní, co je na fotce. Co ovlivňuje hloubku ostrosti. Jaký vliv má světelnost, perspektiva, zkreslení. Jak čip foťáku zpracovává obraz. Jak mi ovlivní fotku crop faktor nebo dynamický rozsah. A co znamená ohnisková vzdálenost v praxi.
Tyhle znalosti, byť jen základní, úplně změní tvůj pohled na to, co vlastně potřebuješ. Najednou je odpověď na otázku „co vybrat“ o dost jasnější. O dost. Ne podle trendu. Ale podle záměru.
Když jsem natáčela svůj kurz o foto technice, říkala jsem si: No nazdar. Nuda jak ve fyzice v prváku. Ale, popravdě, nakonec to bylo mega zajímavé. Už při přípravě jsem zjistila, kolik toho ještě sama nevím úplně přesně. A hlavně, jak obrovsky mi to pomohlo pochopit, proč fotky někdy nefungují tak, jak bych potřebovala.
Proč univerzální rada nemusí fungovat dobře?
Na fórech se často objevují dotazy typu:
„Chci fotit portréty. Jaký si mám koupit objektiv?“
A většinou přijde dobře míněná rada: „Kup si pevnou padesátku.“
Přesně takhle jsem to před lety udělala taky. A chvíli to fungovalo. Ale dneska už mám úplně jinou výbavu. Skončila jsem s pevnou 35 mm a 105 mm. A padesátku jsem prodala.
Proč? Protože každý fotí jinak. Každý potřebuje něco jiného. A univerzální doporučení nemusí být to nejlepší pro tebe.
Takže – co doporučuju?
- Než začneš investovat do výbavy, nauč se, jak foťák funguje.
- Zjisti, jaké jsou možnosti objektivů a jak jejich optika ovlivňuje fotku.
- A hlavně – ujasni si, co chceš opravdu fotit, v jakých podmínkách a v jakém prostředí.
Až to zjistíš, výběr výbavy pro tebe přestane být hádanka. Uvidíš v tom jasný a logický krok. A navíc si ušetříš dost peněz, protože se ti doma ve skříni přestane hromadit foto technika, pro kterou už nemáš využití.
4. Kompozice ve fotografii – tichý jazyk, kterým své fotky dokážeš rozmluvit
Když se řekne kompozice, většina začínajících fotografů si představí jedinou věc: „Kam dám hlavní objekt? Nahoru? Dolů? Do třetiny?“
A to je samozřejmě fajn začátek. Jenže za kompozicí se skrývá mnohem víc než jen nerudovská otázka „Kam s ním?“
Kompozice totiž není primárně vůbec o tom, co kde ve fotce umístit. Ale o tom, jaké má být její sdělení. Použitím pravidla třetin pravděpodobně nic nezkazíš. Ale co když tam máš jiný skrytý potenciál, který prostě nevyužiješ? A zrovna tohle může být ten pain point (kámen úrazu), kdy z obyčejné fotky může vzniknout ta „wow“.
Kompozice není jen orámování. Je to prostředek, který může přinést i sdělení. Pomocí kompozice a ořezu říkáš divákovi:
- kam se má dívat,
- co je důležité,
- co má cítit.
A to musí být v souladu i s jejím obsahem. Fotka může být klidná, napjatá, poetická, akční, vyvážená nebo záměrně nevyvážená či dokonce záměrně disharmonická. A toho docílíš tím, jak rozmístíš jednotlivé prvky a „prázdná místa“ v ořezu. A jaký mezi nimi vytvoříš prostorový vztah.
Pravidlo třetin? Fajn start. Ale tady příběh teprve začíná.
Jasně, pravidlo třetin je skvělý základ. Ale pokud si myslíš, že když dáš objekt do třetiny, máš hotovo, tak věz, že jsi právě otevřel(a) dveře do další místnosti. Kompozice je jako tichý jazyk, kterým svým fotkám můžeš dát možnost promluvit. A když mu začneš rozumět, dokážeš:
- vyjádřit emoci nebo napětí jen obrazem beze slov,
- navést oko diváka přesně tam, kam chceš,
- vytvořit vnitřní rovnováhu (nebo záměrný chaos), které fotku udělají zajímavou.
Kompozice je jemný nástroj s ohromující silou
Kompozice je technika, kterou můžeš ukázat na hluboký myšlenkový proces. Ptáš se, „jak se naučit fotit hezky?“ Přemýšlej jako malíř. Neříkej si „co chci vyfotit“. Říkej si „co chci fotkou vyjádřit“.
Zkus si představit, že tvá fotografie je obraz. Ty držíš štětec (nebo spíš foťák) a máš plátno (čip). Každý prvek, který tam necháš, má smysl. Každý, který vynecháš, taky. Prezence i absence a jejich umístění vytváří dynamiku. Ty určuješ, kudy tenhle proud poteče nebo kde ho zastavíš.
A právě v tom může kompozice být velmi silná, pokud se použije správně. Je to možná ten nejjemnější, ale přitom nejsilnější nástroj, který jako fotograf máš. A musí být v souladu se záměrem fotky a vším ostatním, s čím na ní pracuješ.
Při dalším focení přestaň bezhlavě mačkat na spoušť. Zastav se. Podívej se, co všechno je v záběru a jaký to má vzájemný vztah. Zkus si položit otázku: „Co tahle kompozice říká?“ A co chci, aby říkala?
Jak to vypadá, když je v kompozici ještě další potenciál?
Vše ti můžu úplně snadno ukázat na fotkách níže. Na tohle téma plánuju natočit celý modul kurzu pro fotografy začátečníky, protože tady se dá předat opravdu hodně a sama jsem to v tomhle rozsahu nikde neviděla. A to nemluvím jen o základních kompozičních pravidlech, ale zejména o té druhé části – jak ve fotografii vyjádřit, co potřebuju. Jak se vším pracovat, co si uvědomovat.
Tenhle typ ořezu obvykle zvolí velká část začínajících fotografů, protože nad kompozicí v téhle fázi vůbec nepřemýšlejí. Mozek vyhodnotí, co je hlavní část fotky a ruce samy zařídí, že se octne na úplném středu.
U portétů to často bývá hlava, která se bezmyšlenkovitě objeví uprostřed fotky bez ohledu na cokoliv dalšího. Ve finále je tady vidět, že je hodně věcí špatně. Obrovský prázdný prostor nad hlavou a divně oříznuté tělo.
Na druhé fotce je modelka umístěna na střed celá. Tento ořez je o dost lepší. Hlava vychází do horní třetiny, takže akorát. Dalo by se říct, že by tahle kompozice pro tuhle fotku mohla být optimální – vše je vidět a nic ničemu nepřekáží.
Nicméně středová kompozice je nejméně dynamická. Zde se její volbou nic zásadně nezkazí, ale je zde ještě prostor si se vším trochu víc pohrát. Daleko více se zamyslet nad vztahem všeho, co na fotce je.
Jak bych tohle vyřešila já?
Když fotím, tak v hlavě vyhodnocuju vždy ořez, který vidím přes hledáček tak nějak intuitivně. Ale není to nic, co by se nešlo naučit a zažít si také.
V téhle kompozici je vidět trochu víc pozadí se stromem než na předchozí fotce s modelkou umístěnou na středu. Proto jsem umístila modelku lehce níže než u předchozí fotky. Pro mě osobně je tento ořez zajímavější, protože strom a květy v pozadí lépe vyniknou na úkor nevýrazné textury trávy.
A co dynamika objektů?
Jako první beru do úvahy hlavní objekt, kterým je zde modelka. Ale taky, jaký tvar má tělo a šaty v pohybu, kam se pohybuje, kam se dívá hlava, další prvky na hlavní postavě.
Ale dívám se i na dynamiku okolí. Tady máme cestu, která se spouští z pravé horní třetiny do levého spodního rohu, což krásně koresponduje se směrem pohybu modelky.
Zároveň mám na pozadí v levém horním rohu strom, který mi odsud posílá energii horním obloukem do fotky směrem doprava a napojuje se na energii (směr) cesty, která dovede oko přímo na modelku. Tohle se v předchozí středové kompozici neděje. Je to i důvod, proč je tady modelka navíc lehce posunutá doprava. Aby byla v souladu s energií okolí.
Ale pojďme ještě trochu dál. Je zde krásný kontra směr: přestože modelka jde doleva (a navazuje harmonicky na směr energie, která přichází z cesty k ní), její tělo směřuje v kontra směru doprava. Tohle je moment, který vytváří příjemné napětí, protože energie jde lehce proti hlavnímu toku. A tohle nám sem také přináší dynamický moment a místo, kde se nám energie trochu zpomaluje. A to přesně chceme, protože zde je i náš hlavní objekt – modelka. A o ní tahle fotka je.
Pokud vše ještě jednou kompozičně zhodnotím, dostala jsem se na kompozici, která neodpovídá žádnému z pravidel, ale její vnitřní logika funguje. A je určitě zajímavější než předchozí středová kompozice.
A co chci, aby sis z toho odnesl(a) ty? Kompozice je fajn, kompoziční pravidla taky. Jen je dobré po nějaké době začít vnímat trochu víc i větší obraz celku. Moc se těším, až tohle téma zpracuju do kurzu. Pokud chceš vědět, až to spustím, pod článkem najdeš formulář.
5. Světlo – Všemohoucí Bůh v každé fotce
Víš, co ve skutečnosti znamená slovo fotografie? V překladu z řečtiny je to „malování světlem“. A přesně to vystihuje, o čem focení doopravdy je.
Světlo je základní kámen. A přesto právě nad světlem většina začínajících fotografů vůbec nepřemýšlí. Jakože VŮBEC. Vidím to kolem sebe neustále. Foťák vezmou do ruky, namíří na něco, co je zaujalo… a cvak. Jenže focení není sbírání obrázků. Je to tvoření. A každé fotografické tvoření začíná vědomou prací se světlem.
Co dělá světlo s fotkou?
Všechno. Doslova. Tvary, barvy, kontrast, atmosféra, emoce. Všechno vzniká podle toho, odkud světlo přichází, jak je silné a pod jakým úhlem dopadá na objekt či scénu, či jakou má barvu. Když máš špatné světlo, může být kompozice skvělá, moment silný. Ale špatně zvolené světlo ti tohle všechno pošle do kytek (tzn. do kategorie „momentka“). Naopak dobré světlo může z průměrné scény vytvořit vizuální symfonii.
Když si si světlo žije vlastním životem
Každý žánr fotografie má trochu jiné možnosti i limity. V portrétní fotce si světlo můžeš v ateliéru nastavit. Venku se s přirozeným světlem musíš naučit pracovat, případně ho můžeš odrazit nebo změkčit. U reportáže si sice scéna žije do velké míry vlastním životem, ale i tak si musíš umět najít cestičky, jak z toho ven a kdy zmáčknout spoušť.
Ať už fotíš v jakémkoli žánru, o světle bys vždycky měl(a) vědět:
- jaké světlo máš k dispozici,
- jakou má kvalitu (měkké vs. tvrdé),
- jaký má směr,
- a jak s ním dál můžeš pracovat.
Světlo tě buď podpoří, nebo tě potopí. Když fotíš, nestačí jen vědět, co je na fotce. Kdo tam je a kde stojí. Zásadní je i jaké tam máš světlo. Světlo je jedním z dílků skládačky, která rozhoduje o tom, jestli tvoje fotka je „jen další fotka“, nebo obraz, který zaujme, zastaví, osloví. Dobré světlo umí fotku rozzářit. Špatné ji zničí.
6. Úprava fotek – přidej svým fotkám duši
Občas někde zaslechnu, že fotograf má fotit tak, aby se fotky už nemusely upravovat. A pokaždé si u toho říkám: Tohle možná platilo někdy za časů analogu. Ale dneska? V době digitální? Tvrdá pravda je ta, že pokud to chceš s focením někam dotáhnout, musíš se naučit i to, jak na úpravu fotek. Je to nutnost. Fotka z foťáku je polotovar. Vidíš v něm tvary, možná i záblesk budoucí krásy. Ale teprve v postprocesu z něj dotvoříš to, co jsi viděl(a) v hlavě, když jsi mačkal(a) spoušť.
Navíc jde i o to, že foťák umí o dost míň, než co vidí lidské oko:
- Neumí vyloučit zelený odraz z trávy v obličeji.
- Nemá takový dynamický rozsah jako lidské oko, proto nedokáže zaznamenat věci v takovém rozsahu, jak je vidí náš mozek.
- Nemá možnost zachytit plastický 3D obraz jako lidský mozek, oddělit objekty plasticky od sebe.
- Navíc mozek zpracovanému obrazu přidává kontext a tím pádem i emoce. Fotografie je pouhý obrazový záznam. A my obvykle chceme, aby i v naší fotce bylo něco navíc, nebo ne?
Tohle všechno může postproces různými technikami opravit nebo přidat. Přiblížit fotografický záznam obrazu, který je pro náš mozek přirozenější a tím pádem i přijatelnější. A proto úprava fotky není podvod. Je to nástroj. Nástroj, kterým tu fotku dotahuješ tam, jak jsi ji v hlavě celou dobu viděl(a). Docvrnknutí kuličky do důlku.
Já svoje fotky upravuji v grafickém programu Affinity. Pokud by tě zajímalo se o něm dozvědět víc, podívej se na můj článek s jeho recenzí nebo případně na jeho srovnání s Photohospem.
Když úprava vytvoří atmosféru
Jasně, na tohle je dobré myslet už při focení. O tom žádná. Ale abychom si rozuměli dokonale, tady je kratičké před a po video s jednou z mých fantasy úprav. Jak udělat z obyč zamračené podzimní fotky něco, z čeho na tebe dýchne sice ponurá, ale víc snově romantická atmosféra.
Klikni na video a uprav fotku:
Úprava fotek je jazyk. A každý fotograf tímto jazykem mluví trochu jinak. Někdo miluje pastelové tóny, někdo kontrast a drama. Někdo jemně retušuje, někdo tvoří nové celé světy. Úprava fotek přidává tvému stylu rukopis. Tím, jak je upravuješ, se můžeš odlišit od ostatních. Vystoupit z davu. A ukázat světu fotky, které nejsou jen záznamem reality, ale jejím vyjádřením.
Můj svět je zejména portrétní fine art fotografie. A tady jsou úpravy nutností. Někdy světlo nebylo dokonalé. Někdy byl prostor příliš sterilní. Pomocí stínů, světel, barev dokážu vytvořit atmosféru, která tam v ten moment možná ještě nebyla, ale kterou jsem tam já zahlédla ve své hlavě. Z vlastní zkušenosti vím, že pro fine art portrét je úprava nejen nutnost, ale také nástroj pro vyjádření nálady, pocitu, příběhu.
Tohle už mobil ani filtry neudělají. To už je tvoje autorská stopa. Tvůj rukopis. To, pro co si tvůj klient vyžádá právě tebe. Tebe, nikoho jiného. Úprava fotek není jen bonus. Je to součást celého procesu, pokud se chceš naučit fotit a upravovat fotky tak, aby vynikly v davu.
ÚVODNÍ MINIKURZ ZDARMA
Láká tě vyzkoušet si Affinity?
Nauč se ovládat můj nejoblíbenější editační nástroj. Ukážu ti, jak během vteřin odstraníš cokoliv, co na fotce nechceš (třeba rušivé prvky na pozadí). Vše je česky a nic tě to nestojí!
Affinity si stačí jen nainstalovat a můžeš hned začít. Zjisti, jak je to snadné!
7. Jak najít svůj styl ve focení – to, jak fotíš, jsi ty
Každý fotograf začíná stejně. Zkouší všechno. Inspiruje se. Kopíruje. To je v pořádku (aspoň na začátku). Ale v určitou chvíli bys měl(a) začít přemýšlet jinak. Neptej se co fotit. Ptej se, co tím chceš sdělit.
Tvůj styl není o tom, že fotíš portréty, krajiny nebo jídlo. Styl je v tom, jak přemýšlíš. Co tě zaujme. Jak se díváš na svět. A jak to, co vidíš, přetavíš do výsledné fotky. Máš hlavu spíš o oblacích? Jsi rebel? Ukaž to! Řekni to prostřednicvím svých fotek.
Styl vzniká uvnitř. Z detailů. Ze způsobu, jak komponuješ. Z toho, jak vnímáš světlo. Z úprav, které děláš. Nebo (třeba záměrně) neděláš. Z rozhodnutí, která ti přijdou samozřejmá, ale pro někoho jiného vůbec nejsou. Z toho, kdo jsi TY…
Neexistuje správný nebo špatný styl. Ale pokud chceš, aby tvoje fotky dávaly smysl, měly nějaký rukopis, musí být propojené s tebou. S tím, co v tobě je.
Ne každý den se zadaří. Občas to ulítne. Někdy to nebude ono. Ale čím víc fotíš, čím víc si dáváš prostor zkoušet a vnímat. Tím víc se tvůj styl začne formovat sám. A to je to, co tě odliší. Ne technika. Ne objektiv. Ale způsob, jak přemýšlíš. A způsob, jakým promlouvají tvoje fotky.
8. Uč se dál s otevřenou myslí
Jestli tě na focení něco opravdu chytí, tak je to právě tohle: Nikdy to nekončí.
Neexistuje žádný „konec“. Nedojdeš do bodu, kdy si řekneš „Tak a teď už vím všechno“. A to je dobře. Focení je cesta. A stejně jako se měníš ty, mění se i to, jak fotíš. Co tě baví. Co tě inspiruje. Co ti připadá jako výzva.
Na začátku tě může úplně nadchnout fotka západu slunce. Za rok ti připadá obyčejná. Najednou tě víc táhne portrét. Nebo detail. Nebo světlo jako hlavní motiv. To není chyba. To je růst.
Zkoušej nové věci
Sleduj, co dělají jiní, ale ne proto, abys je kopíroval(a). Ale abys pochopil(a), co v tobě jejich práce vyvolává. A co chceš mít v té své.
Uč se.
Ale nezahlcuj se. Jeden kurz, jedna výzva, jedna změna ve způsobu přemýšlení nad fotkou. To úplně stačí. Ať už půjdeš jakoukoliv cestou, zůstaň zvídavý. Protože zvídavost je to, co tě udrží ve hře i ve chvíli, kdy tě přestane bavit „cvakat pro Instagram“.
Tohle všechno není o tom být dokonalý. Ale být o něco lepší než včera. S každou fotkou, s každým klikem, s každým krokem.
9. Foť, foť, foť – bez praxe to nepůjde
Teorie je důležitá. Pomůže ti pochopit, co a proč se děje. Ale samotné pochopení nestačí.
Focení je řemeslo. A to se nedá naučit jinak než tak, že fotíš.
Můžeš si číst o světle, o kompozici nebo o objektivech. Ale dokud si nevezmeš foťák do ruky a nezačneš ty věci zkoušet, zůstane to jenom v hlavě. Ale jenom na chvíli, pak je zase zapomeneš.
Foť, co tě napadne. Pak se na to podívej. Zeptej se: Co funguje? Co ne? Co můžu udělat jinak?
A pak to zkus znovu.
Tahle praxe tě posune dál rychleji, než si myslíš. A během ní se ti začnou všechny ty teoretické znalosti spojovat dohromady. Z abstraktní clony se stane nástroj. Z kompozice myšlenka. Z fotografie vyjádření.
Takže fotíš? Super. Foť dál. A ještě víc. Protože žádná knížka ani článek, ani tenhle, tě nenaučí víc než tvoje vlastní fotky.
Závěrem – Jak s tímhle článkem (ne)pracovat
Tenhle článek ti možná připadá jako „jen takový úvod“. Pár odrážek, které si přečteš a řekneš si, že je to jasné. Jenže to z tebe dobrého fotografa neudělá. Ale pravda je, že každý bod, který tu najdeš, v sobě ukrývá obrovský svět znalostí, dovedností, pokusů a omylů. O většině by se dal natočit samostatný kurz.
Proto k nim prosím nepřistupuj stylem: „Aha, světlo, jasný. Kompozice – to jsou ty třetiny, v pohodě.“
Tohle není check-list, který si přečteš, odškrtneš a hotovo. Tohle je průvodce, který ti má pomoct zorientovat se ve světě focení. Ukázat ti, co všechno potřebuješ ovládnout, aby ses se svými fotkami posunul(a) o několik úrovní výš. Ano, o několik. Je tady zmíněn základ, který ti může trvat uchopit a zažít i několik let.
Moje doporučení?
- Vyber si jedno téma, které tě teď nejvíc pálí.
- Najdi si k němu zdroj – video, článek, kurz, nebo klidně praxi pod vedením.
- Začni tím.
- Až tomu porozumíš, jdi na další.
Zároveň jsem se snažila kapitoly poskládat chronologicky tak, jak si myslím, že by se jimi měl začátečník ideálně prokousávat. Od základů ovládnutí techniky a manuálu, přes kompozici, světlo až po úpravy a styl. To, že je potřeba se nepřestat vzdělávat a potřeba praxe je tenká rudá nitka, která prochází přes všechna témata.
Je jasné, že se i tak potýkáš ve svých fotkách se všemi aspekty zároveň. Ale nespěchej. Jsou věci, které se uspěchat a přeskákat nevyplatí.
Focení je řemeslo. A stejně jako každé jiné řemeslo se neobejde bez úsilí, motivace a učení. A taky vyhodnocování a praxe. Ale pokud tě tohle všechno baví, věř mi, každá takto strávená minuta za to stojí.
Zaujal tě tenhle článek? Chceš se naučit víc – krok za krokem?
Mrkni na přehled mých kurzů – najdeš tam jak online kurz úprav v Affinity, tak info o chystaných kurzech focení.
Více o fotografce
Jmenuji se Hanna Wimmer a stojím na pomezí dvou světů – abstraktního vnímání a technického zpracování.
Fotografie vyžaduje umění tyhle dva světy propojit. Jen tak může vzniknout fotografie, která formou i obsahem dokáže upoutat. A já tímhle způsobem tvořím, ať už fotím portrét, upravuji fotografii nebo učím základy focení. Přečti si o mně víc.