Nečekejte za tím moc velkou vědu. V podstatě jakkoliv, není potřeba na to mít školu. Pro začátek vezměte foťák a začněte fotit. Když to budete dělat důkladně, zbytek se dostaví. Po nějaké době si dokážete
- sami o sobě udělat dost dobře obrázek sami,
- zjistíte, kde vás tlačí bota,
- a mrknete se po způsobech, jak to vyřešit.
- A tak neustále dál.
A jednoho dne vstanete s tím, že se už i jako profi fotograf cítíte.
Jak jsem začala já?
Moje fotografická cesta nevedla úplně přímo a ve svém profesním životě jsem si nejprve vyzkoušela naprosto odlišné věci, než jsem se fotografii začala věnovat. Respektive, tam kdesi vevnitř jsem věděla, že mě focení baví, přestože jsem se fotografování většinu života nevěnovala. Pojďme se na to ale podívat podrobněji.
První fotografické krůčky
Asi jsem měla trochu výhodu, protože fotografování se věnoval už i můj děda. A taky maloval obrazy. Takže nějaké geny určitě sehrály svou roli také. Mým prvním fotoaparátem byl sovětský Kiev právě po něm, takže plně manuální foťák a ještě na kinofilm. Moc jsem toho tehdy nenafotila, ale aspoň jsem měla možnost skočit rovnýma nohama přímo do manuálního režimu.
Studentská léta, cestování, Photoshop a 3D grafika
Během svých studentských let jsem si pořídila analogovou zrcadlovku od Minolty. V té době jsem trochu jezdila po světě a fotila jsem hlavně fotografie z cest, takže spíš zátiší, památky a podobný styl fotografií. Do šuplíku a fotoalba.
Studovala jsem stavební fakultu a grafické věci mě chytly za srdce. V tu dobu jsem se ve volném čase podle různých tutoriálů samostudiem učila ovládat Photoshop. Mezitím přišlo období prvních digitálních foťáků, takže jsem si zkoušela upravovat své první fotografie. Začala jsem se zabývat i 3D grafikou ( v programu Maya) a tvořila své první renderované obrázky a posléze i krátká 3D videa. V tomto období jsem moc nefotila, vlastnila jsem jen obyčejné kompakty na focení momentek.
Inženýr a tanečnice, jak jen se tohle hodí pro kariéru fotografa?
V dalším období jsem dělala věci s grafikou a fotografováním nesouvisející, ale nakonec se ukázalo, že získané dovednosti a zkušenosti měly docela lví podíl na tom, že to s focením pak šlo už docela snadno a rychle.
V tomto období jsem studovala na doktorském studiu na stavební fakultě a během studia i učila VŠ studenty a odnesla jsem si ze studia další titul. Poté jsem postupně pracovala na dvou manažerských pozicích s technicky obchodním zaměřením. A ve volném čase jsem se naučila tančit, stala se brzy na to i taneční lektorkou a nakonec i vedoucí vlastní taneční skupiny. Jak se brzy ukázalo, z těchto aktivit jsem si pak do fotografické kariéry přinesla naprosto klíčové dovednosti. Můj život byl vždycky silným propojením logického i abstraktního myšlení a velmi z něj ve své nynější fotografické kariéře čerpám.
Pokud to shrnu, pak:
Má logická část osobnosti mi pomohla:
- vystudovat stavební fakultu, kde jsem částečně i učila, a získat technický i akademický titul,
- během těch let se také ve volném čase naučit se samostudiem pracovat ve 3D programu a ve Photoshopu,
- pracovat jako manažer na technicko-obchodních pozicích a
- naučit se samostudiem fotit a upravovat fotografie v Affinity Photo.
Abstraktní část mého já zase umožnila:
- abych rozuměla tvarům, barvám, pocitům a jejich ztvárnění (to jsem asi dostala do vínku) a
- naučila mě tančit do té míry, že jsem se brzy stala i rekreačně lektorkou tance a několik let jsem vedla i svou taneční skupinu.
Obchodní a lektorské pozice mě naučily:
- sdělovat technické informace a to i jednoduchým způsobem pro lidi s převahou abstraktního myšlení, ale
- sdělovat i abstraktní aspekty i lidem logicky založeným.
Taneční a lektorské zkušenosti mi velice usnadnily:
- práci s modelkami při pózování, protože mám „oko“ na tvary a zároveň je umím sdělit a vím, jak jsou „cítit v těle“.
- Rychle poznám i fyzický rozsah (zejména při pózování) člověka, kterého fotím,
- a umím podle toho vybrat způsob, jak s ním při pózování pracuji.
První úspěchy
Pak přišel životní předěl, kdy jsem se k focení vrátila tak nějak na vážno a zjistila jsem, že se chci dále zabývat portrétní fotografií. O tom píšu v dalším díle (link pod článkem). A pak už to šlo ráz na ráz.
Po prvním roce, kdy jsem začala portréty fotit, jsem už měla první publikace v časopisech a z toho bylo už i prvních několik titulních stránek. Během několika dalších let jsem dosáhla na deset titulních stránek a nespočetné množství publikací v časopisech.
Mezi mými publikacemi už je i první kniha, kde se mé fotografie objevily mezi ilustrativními fotografiemi. Konkrétně se jedná o knihu Fotografujeme digitální bezzrcadlovkou v režii společnosti MEGAPIXEL z nakladatelství Grada.
A přišly i nějaké lehké úspěchy v soutěžích.
Je mi jasné, že cesta ještě bude dlouhá, ale jsem ráda, že první drobné úspěchy se dostavily relativně záhy a podpořily mou motivaci pokračovat dál. Chcete se ještě dozvědět, jak se ze mě stala fine art a fantasy fotografka?
2. Díl – článek o tom, jak se ze mě stala fine art a fantasy fotografka.
3. Díl – článek o tom, proč Affinity Photo a online kurzy
Možná by vás mohl zajímat i článek Zpověď introverta s motivačním podtextem o tom, jak jsem se postupně v životě naučila dělat co chci a učit se věci rychle. Aneb proč se nenaslouchat slepicím nýbrž orlům, pokud to chcete někam dotáhnout.